Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou třicátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
V neslyšných verších slyšeti jarní štěbetání třtěnické - přejícné, posilující a obveselující.

Jaro ve Třtěnici
(dosud nezařazena do žádné sbírky)

Vím, že mi teď do mých lásek
zpívá mladý sedmihlásek.
Utajený hvozdem smrčků
podává mi písní ručku,
ranní jemnou krůpěj jarní
v mé niterné zadumání.

Vím, že když mi třpytí rosa,
uvidím zde pana kosa.
Na nejvyšší střešní římse
jako kohout otáčí se,
aby dával na vědomí,
že jsou všechny jeho domy.

Na jablůňce jaro hýčká
zase malá pěnkavička.
Hnízdečko si čile staví.
Vůbec se teď nezastaví,
aby na příhodném skrytém kmínku
vyseděla svou rodinku.

Když už je den v plném horku,
pozoruji zde sýkorku.
Probírá se v každém květu,
aby živě v čilém letu
švitořila svému druhu,
jak jim zobe všechno k duhu.

Když pohledím do sluníčka,
zacukruje mi hrdlička.
Co ctihodná mladá paní
chválí jarní promítání,
abychom tu spolu žili,
radostně se veselili.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.