Bedýnka tato archivační založena byla, by třicátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Tentokráte nedělní chvilka jubilejní, slavnostní a vskutku víceronásobně oslavná, neb na dobu jmenin a narozenin nejedněch  i příprav výstavy připadla.

Básník a muzikant
ze sbírky Omamné portréty

Byl básník a muzikant.
Oba braši milí.
Že v umění a kráse žili,
každý jich měl rád.

Básník když promluvil,
tu verše tekly proudem
a vlévaly se do srdcí
jak jarní příboj
z rána při úsvitu.
Muzikant zas v jemném citu
rozezvučel milý nástroj svůj
v tajuplných akordech.
Znělo tolik krásy kolem,
až se tajil dech.
A každý, kdo svědkem byl té scenérie,
přísahal by na svůj cit,
že bez hudby a poezie
nemohl by žít.

Však jaký náhle zvrat.
Lidé, kteří pro ně žili,
začali se zavírat.
A jako by se zatvrdili
v pominutém spěchu,
pohrdali jejich láskou,
nepřáli jim slechu.
Poskrovnu jen duše vlídná,
v bídě pro útěchu,
nabídla jim střechu.

Od těch dob pak bloudí krajem.
Spolu, o samotě,
v beznaději, nejistotě,
jak ranění ptáci.
Jejich písně smutně lkají,
před světem se ptají,
proč jim tímto splácí.
Ptají se, ptají,
hrají a čekají.

Kdybyste ty dva někde potkali,
zaslechli jich hlas,
vyřiďte, aby se vrátili zpátky -
zase mezi nás.
A řekněte, že nevadí,
mají-li starý šat,
z šosů že kape voda.

Víte, kdyby nám ti dva umřeli,
byla by to škoda.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.