Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou sedmnáctou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Ve čtvrtek se s námi Mistr rozloučil v královéhradecké smuteční síni, v níž sám kdysi hrával na violoncello. Tíživé básně, které tenkrát psával, ukrývaly i tyto verše - náhle tak výstižné, až zdají se být pouhých několik dní, nikoli několik desetiletí staré...
Za vše vřelý dík, Mistře! Klaníme se, nasloucháme a doufáme. Chybíš nám.
Petr&Jana (suita Tvá, Tobě navždy oddaná)

Smuteční zpěv 28
ze sbírky Verše mého žalu

Přírody oko
dívá se
v obřadní síně
chrám.

A hudba
dohrává
smuteční žalm.

Hluboko
myšlenkám.

Třpyt světla
stínu klam
a potom
SÁM.

Život
jak drahokam
odevzdán
věčným tmám.

Dík milí!
Vřelý dík!

SBOHEM
VÁM!

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.