Bedýnka tato archivační založena byla, by stou dvacátou první Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Tentokráte dovolili jsme si opět vybrati báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla, avšak jest ze zdroje cenného - z rukopisu v královéhradeckém budoiru Chvalinově teprve léta loňského objeveného, jenž právě ku vydání pozvolna chystáme... Můžete se tedy - avšak zatím raději tuze pozvolna jen - začíti těšiti!

Těším se
ze sbírky Obyčejný rok

Těším se upřímně.
Těším se už dnes,
až květy zaplní les.

Vyjeví podléšky, bledule,
u luční stodoly pampelišky.

Až jarním úvozem
zavoní křehká zem,
z ohromné výšky
zářivý
sluneční teplý dech.

Až květy jabloní
o srdce zazvoní.

Navodí v pocitech
hluboký lidský cit.

Žíznivou sílu žít.

Sopečně prudce vřít,
žehravě jako pára.

Tělo zahoří
dychtivou svěžestí.

Sladké bolesti
písněmi jara.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.          
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.