Bedýnka tato archivační založena byla, by stou čtyřicátou devátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Tentokráte naservírovali jsme druhou z převzácných a teprve v době nedávné zdigitalisovaných nahrávek z kotoučův pásek magnetických, jež byla suita Chvalinova léta loňského v královéhradeckém budoiru Chvalinově objevila. Ač bez obvyklého doprovodu hudebního, snad bude kus tento podzimní - krom Mistra samého dosud nikým neslyšený - posluchačstvem velectěným vlídně přijat a oceněn.

Znám vinu
ze sbírky Lyra a femina

Proč zpívám
tu smutnou cikánskou píseň?

Je jeseň.

V srdci mém tíseň,
podzimu žal.

Zvuk houslí, jenž vždy mi hrál,
pláče teď.

A cimbál,
jako by umíral, dotlouká den.

Zrcadlem paprsků
myje svou pleť
a stínem zalévá zatrpklou slinu.

Znám vinu
verši můj - příteli
a druhu veselý.

V sobě tě znám.

K čemu hrát na lyru?
Otvírat novely?

Zbyl jsi mi
dočista sám!

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.  
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.