Bedýnka tato archivační založena byla, by stou osmdesátou osmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
I tentokráte dovolili jsme si vybrati další báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla. Nejenže jest nesporno, že v době pokračujících oslav narozeninových hodí se náramně, nýbrž navíc přinášíme Vám krom ní ještě lahůdky dvě unikátní.
Zaprvé byli jsme poprvé nahrávku, jež patří ku doposud němé básni kdysi již nedělně otištěné, objevili, zrestaurovali a doplnili. (Snad budete ku neodstranitelné závadě její shovívavi, obzvláště až při poslechu potěšíte se Mistrovým portrétem dosud nezveřejněným:-).
Zadruhé byli jsme do oběžníku našeho seriálového jeden pořad čerstvý přidali, jest tam již tedy věru z čeho vybírati.
Račte s námi ještě juchati, křepčiti i rozjímati, jísti, píti a Mistru gratulovati!

Kdyby můj život byl
ze sbírky Verše mé radosti

Kdyby můj život byl
jen pouhých tři sta dní
a já žil
už ten den poslední
chtěl bych být slavíkem.
Zpíval bych na větvi
lidem všem pro štěstí.

Kdyby můj život byl
jen pouhých třicet dní
a já žil
už ten den poslední
chtěl bych být větříkem.
Paprsky sluneční
chladně bych ovíval
při horkém poledni.

Kdyby můj život byl
jen pouhý jeden den
chtěl bych být básníkem.
Křikl bych
lidem všem
svou radost do oken.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.  
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.