Bedýnka tato archivační založena byla, by stou sedmdesátou třetí Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Jaro
ze sbírky Komu zvoní verš

Co to ťuká? Co to klape?
Co to kape na okapě?
Kde to vzlyká, kvapem honí?
Paní Zima slzy roní.
Už jí zvoní, už jí zvoní!

Svěží dech mi v šatech odhání chlad.
Obláčky skotačí, musím se smát.
Ožívá země, pole, sad,
slunce padá do zahrad.

Prokoukla sněženka, bledule, petrklíč.
Mají klíč. - Už jsou pryč.

Tajemná jíva vyhlíží po kraji
a kluci volají "Zlatý déšť.
Za keřem zlatý déšť!"

Z nahřáté skuliny vylétli motýli.
Každý jak opilý skotačí radostný rej.
Kouzelný čaroděj šalmají vyláká.
Tu slyšet písničku. Zní trylek skřivánka.

Drozd křičí poselství olšinou, hájem,
a chorál zpěváčků cvrliká po něm.
Stromy si z pupenů zdobí své větvičky.
Fábory, pentličky vítají máj.
Oparem voní den, šumí háj,
zelená louka, tisíce květů,
to kouzlo přírody, bezpočet vznětů -
lidičky, já se snad pominu!

Jaro je tu! Jaro je tu!

Slyšíte?!

Pro krásu života!

JARO JE TU!

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.  
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.