Bedýnka tato archivační založena byla, by dvacátou pátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Dopis příteli Bohuši Novákovi
ze sbírky Omamné portréty

Vzpomínky na mládí.
- Vím, drahý příteli!
Čas plynul veselý
a hudba hrála nám k potěše všem.

V kvartetu rostl náš sen
a v duších svátečních
přinášel myšlenky blaha.
A každá skladbička
jak perla drahá
zářila do lačných těl.

To zřejmě Génius pro nás chtěl
darovat lyru.
Vložit ji do rukou,
rozechvět míru lidské blaženosti.
Věděl, co v nás hudba hostí,
když uchopí z plných sil.
Že navodí pevný cíl,
jenž zůstane navěky v srdci
odkazem pro generaci.
Že pozvedne naši práci
na duchovní ctnost.

Věděl, že té čisté krásy 
nikdy není dost,
aby vždy překryla trápení a žal.

Duch však musí dál!
Nesmí se propadat do temna propasti.

Starosti, bolesti je nutno hrdě nést.
Vštípit si na svou čest,
že s hudbou všechno jde lehčeji.

Neztrácet naději, i když si myslíme,
že osud dohnal až k bezbranné marnosti.

Navzdory krajnosti 
proměnit beznaděj v nezlomný optimismus.

Z mozaiky krásných múz
najít svůj nový kurz.
Nemyslet na zimu, nevlídnost choroby,
na bídu staroby, co zebe.

Jarnímu režimu dát nové impulsy.

Novými faktory objevit,
obnovit sama sebe.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.