Bedýnka tato archivační založena byla, by sedmdesátou sedmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Tentokráte dovolili jsme si opět vybrati báseň pouze ku čtení domácímu, neb ku poslechu v přednesu Chvalinově doposud nahrána nebyla.

Nesmělá láska
z malého pásma tří básní s hudebním průvodem Ukolébavky od Josefa Suka

Často ji potkávám,
když ráno chodívám
k jarnímu nádraží.

Sukýnku, halenku, 
kabelku pod paží -
a krok má gazely bílé.

Střevíčky spanile
rytmují -
jsou její rolničky milé.

V skrytu ji zbožňuji, -
nadbíhám,
tajně ji sleduji.

Klaním se zdvořile.

Vždy čile odvětí:
"Dobrý den!"

S rozkošným úsměvem
vrací mi pohledy.

Kouzlem své nálady -
jemnými půvaby
dráždí mne víc a víc.

Říkám si:
"Dodej si odvahy!"

Nemohu nabrat plic.

A tak ji míjím,
aniž jí vypovím,
proč možno žít.

Jednou však přece jen
chtěl bych ji oslovit.

SVĚŘIT SVŮJ CIT.

V podvečer odhalit
tichou tu studánku,
kam bílé gazely
chodí pít.

Báseň tato jest bez nahrávky.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.  
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.