Bedýnka tato archivační založena byla, by stou dvacátou pátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Sedmdesátka profesora Karla Schejbala
ze sbírky Omamné portréty

Kdybych se v životě
měl znova rozmýšlet,
a celý ten koloběh
opětně vrátit zpět,
byl bych dál věrný grand! -
Zas český muzikant.

Všem lidem poctivým
chtěl bych hrát.
Upřímně rozdávat písničky.
I hudbu klasiků.
A jak mám ve zvyku, 
ke všemu přidat pár poučných slov. 

Už jako malý hoch
spatřil jsem v klavíru
mou sílu prožitku.
Postupné životní poslání.

Tomuto konání
byl potom podřízen celý můj svět.

Nikoho nebyl jsem prominent.
O všechny úspěchy
bylo mi nutno se rvát.

Zato však mohl jsem rozdávat.
Všechny mé znalosti,
k štěstí i radosti, celému okolí.

Ať jsem hrál cokoli,
hrál jsem to rád.

V sólech i se sbory
uměl jsem pracovat.
A nebyl jsem skoupý.

Jen život proklouznul
proklatě hloupý,
stojím-li před vámi co zralý kmet.

Vavřínem dvojakým
zhasíná ohníček mých živých vět.
Právě teď, kdy mému kumštu
nejkrásněji voní mladý květ.

Upřímně řečeno - dílo je skončeno.
Není co závidět.

Strohými poctami
všechno je za námi.

Ty, Hudbo, dopověz,
co jsem chtěl povědět!

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.          
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.