Bedýnka tato archivační založena byla, by stou sedmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.  

Druhý koncert pro housle a orchestr Bohuslava Martinů
ze sbírky Omamné portréty

Nezměrná cizino!
Jdou mi tebou stíny.

Ač hledím do tvých bran,
jsi ve mně cizí.

Hned bych tě vyměnil 
za koutek Vysočiny.

Za malou světničku,
chudobnou na věži.
Za schody kamenné,
zedřené přítěží,
které mi naopak sílily dech.

V klukovských rozhledech, 
jež vždycky stoupaly nahoru
k vrcholům fantasie.

Tolik let uběhlo! 

Zvláště teď
výrazným odstupem
mládí žije,
trvale pulsuje
mou rodnou Poličkou.

Vysokou věžičkou
s bezpočtem tajemství,
které teď odkrývám,
když slzy zarývám
pokradmu domů.

Vidím zas tvořivé mé jaro
v šepotu stromů.

Mé nitro.
Mé zrání při zpěvu houslí,
kterým teď předávám prim.

Cítím to vědomím.
Upřímně nade vše dobře vím,
že se už nevrátím.
Podzimem nesplatím
přelety vlaštovek pod rodný krov.

Že volám svědomím,
vzpomínkou,
myšlenkou na domov.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.          
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.