Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou padesátou devátou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
V tomto týdnu nastal svátek svatootmarský. Poprvé smutný, poprvé slavený zde bez Otmara. A přece s radostí - s veršem i hlasem Mistrovým a se spoustou neblednoucích vzpomínek, jež zůstávají s námi navěky. Z nich nezměrná radost nikdy nevyprchá!

P.S. Mistře, připíjíme na Tebe, Otmara, básníka a muzikanta!
A pilně chystáme Ti sváteční puget básnický.
Petr&Jana (suita Tvá, Tobě navždy oddaná)

P.P.S. Ctěnou veřejnost čtenářskou, posluchačskou, kulturní a turistickou (kulturistickou spíše ne - ale kdoví..., Mistr byl přece jen i zapáleným přívržencem rohování, co na tom, že poněkud passivním až salonním),
zkrátka NEJŠIRŠÍ VEŘEJNOST prosíme, by ráčila v paměti zapátrati, zda není tam ukryta sebeprchavější vzpomínka na Otmara na podiu či kdekoli jinde spatřeného.

Má poezie
ze sbírky Komu zvoní verš

Jak si cením poezii,
kterou můj svět žiji:

Je paprskem mého slunce.
Pozvedá mi ducha. Srdce.
Činí slastná pomyšlení.

Častokrát mi jaro mění.
Jindy jitřním hlasem zpívá.
Nebo se v mé nitro dívá
při tajemném rozjímání.

Vrší úsměv k popukání.
Potom zase smutek ladí
při důvěrném posezení.

Je mé velké skromné jmění.

Mé vrtkavé mysli hnutí,
které střádám do šuplíku
pro laskavé spočinutí.

Až pojedu na Šemíku,
abych našel ohlédnutí.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.