Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou dvacátou čtvrtou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Nepostradatelná Hudba a tolik postrádaný, nám tolik drahý hlas Mistrův...

Potkal jsem Hudbu
ze sbírky Nokturna

Potkal jsem Hudbu.
Měla tmavý vlas.
A zpod tajemných řas
hleděly jí oči.
Takové výrazné.
Zasněně milé.
A snad trochu unavené prací.

Kéž bych, Hudbo,
denně slýchal tvůj hlas.
Kéž miloval bych tě
po věčný čas,
tak jako rodný kraj
a rodnou řeku,
kam se člověk stále vrací.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.