Bedýnka tato archivační založena byla, by stou devadesátou osmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Jako laň
ze sbírky Do oka padla mi

Jako laň šplhala do vrchu.
V dychtivém rozruchu
opřela své tělo
o stříbrný smrk.

Zhluboka nadechla.
Z voňavých ruk
nabídla maliny,
a jako kozička
už zase běžela dál.

Dlouhý vlas
vášnivě po šíji hrál,
na prsou skotačil
tancem vil.

Usedla, zvážněla. -
Ve stínu prosila,
abych ji políbil,
řekl pár něžných slov.

Hleděla na příkrov
zelených stromů.

Opodál zvonivě dolů
cvrkotal potůček.
Údolím odnášel
křišťály vod.

Tajemně hleděla
v jeden bod, -
pak řekla: „Máš mě rád?“

Mé „ANO“ do nálad
šuměl les
posvátnému echu.

Aby je neodnes,
dala mi hlavu v klín,
věneček z jeřabin
do hebkého mechu.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.