Bedýnka tato archivační založena byla, by třicátou sedmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Báseň tato pochází z pásma, jež zahájeno jest básní Plovárna.

Slunce pálí
ze sbírky Lyra a femina

Slunce pálí do našich nahých těl.
Rád bych ti připomněl,
tajemně rozechvěl nitku křehké poezie,
která žije pro výsluní tvého "JÁ".

Rád bych ti řekl zas
pro tento krásný čas,
proč jsi tak báječná
a já vedle tebe nejsem stár.

Proč tvoje přítomnost
ve mně budí var,
do mojich kapilár
nalévá spojené solené kapičky potu,
proč v tichém šepotu
promlouvám přírodě,
proč mám tě nade vše tolik rád.

Proč letní slunovrat
pro nás je nakloněn,
při každém dotyku
proč je tu tolik změn,
proč v kráse vonných horských strání
nade vším jsi vyvolená,
mého srdce božská žena,
nejkrásnější moje Paní.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.