Bedýnka tato archivační založena byla, by sedmdesátou šestou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Ku výročí osvobození skládáme nejhlubší poklonu děkovnou... Nejen ti, kdož bojovali, nýbrž i ošetřovatelky jejich - tak oddaně a skromně, mateřsky až do úmoru sloužící - zasluhují si nezměrného vděku našeho a vzpomínek neblednoucích.

Vojenské sestře
ze sbírky Komu zvoní verš

Věřím ti.
Jsi skromná jak madona.

Výraz a dobrota,
úžasná ochota
září z tvých zorniček.

Pro víru života
ohříváš ohníček
konaných skutků tvých.

Dnes, denně vidíš kříž.
Braný hřích.
Bezmocnost trpících,
pro které přinášíš útěchu.

Tvé ruce bez spěchu
módního chaosu
roznáší léky a klid.

Znáš slovem potěšit
a čistě obvázat
tisíce bolestných ran,
které tak bezcitně
ze všech stran
padají do zdravých těl.

Tvůj úděl
je vždycky pomoci.

V čele máš modrý kříž.

K prolidským osudům
máš mnohem blíž
než mnohý diktátor,
jenž sliby,
vraždami diktuje,
jak má rád lid.

Jsi lidská madona.
Zázračná.
Vždyť umíš utišit,
umírnit
raněné trpící hlasy.

Být strážcem, ochráncem.
Poctivě pomoci,
aniž bys přijmula
jediný cent.

Umíš být oporou.

V ruce máš zázračný
vonný květ
prolidské krásy.

V tom je tvá obdivnost.

Lazaret,
tvář, výhled
pro lepší časy.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.