Bedýnka tato archivační založena byla, by stou třicátou sedmou Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Deset dnů
ze sbírky Helenčin kruh

Venku je vábivé slunce.
Deset dnů ležím už bezmocný.
Trčím jak ponocný u nočních svic.

Z nemocných, zdravých plic,
které dřív hřímaly jako zvon,
cítím jen chabý skon
zkoušeného hlasu.

Ukrutná, hrozná křeč,
zatnutá v pasu,
ubírá sílu a dech.

Bojuji jako lev.

Zvedám se.

Vzápětí zatmění,
blesk, bolest, mrákoty.

Bezmocně padám zas
do hrůzy slaboty.

Z bezbřehé němoty
trčí můj útrpný žal.

Byl jsem už uzdraven.
Přece jsem slušně stál.
Čekal jsem, že zase svobodně
vykročím ven.

Znovu se svíjím jen
a spílám: "Proč?"

"Proč právě já mám mít
ten smolný pech?"

"Proč hrozný červotoč
hlodá můj nerv?"

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.          
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.