Bedýnka tato archivační založena byla, by dvoustou první Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.

Návštěva u akademické malířky Dany Sokolové
ze sbírky Omamné portréty

Míjím vedle katedrály.
Připadám si strašně malý.
Náměstí mě starodávně měří,
zastavuji u zdobených dveří.

Ruka ku zvonku se zvedá.
Trpělivost čekat nedá -
již mě vítá vlídná Paní.
Milým slovem, světlou skrání,
zve mne do své svatyně.

Z umělecké kuchyně
už na schodech kumštem žije
obrazová galerie.

Mocná plátna kroky tříští,
postupují po schodišti.
Náhle stojím v salónku
podobnému vagonku.
Okénka jak u betléma.

Provází mne trochu tréma.
Mám přednést text vlastní básně.

Rozřečněn se cítím krásně
v společnosti Paní domu.

Vítá mě tu zeleň stromů,
na portrétu očka děcka,
obrazová snůška všecka
rozsáhlého cyklu Hradce.

Moderna, co subjekt práce, 
utajená zvláštní zkratkou
mluví texty mezi řádkou,
které Paní přibližuje.

Všechno dílo pohlcuje
akt kumštýřské arény.

Defilují proměny.
Hbité štětce vlídné Paní
budí úžas, vytržení,
dojmy přímo k pohledání.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.   
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.