Bedýnka tato archivační založena byla, by stou první Chvalinovu nedělní chvilku poesie uchovala.
Báseň tato pochází z pásma, jež zahájeno jest básní Dědečku. 

Vracím se domů
z malého pásma veršů věnovaného památce mých rodičů

Dým stoupá nahoru,
dech kreslí mlhavý film.

Neslyšně stojím tu
uprostřed přírody.
Rozjímám v přelomu,
kdy zima prostírá
zjínělý šat.

Nazírám do komnat,
v napjaté koberce
stříbrných jehliček.
V bezpočet sluníček.
Mých mladých, tak dávných,
z klukovsky nizoučké
smrkové paseky.
Nesmírně dychtivé,
ze které v mé věky
vyrostl odstupem
mohutný les.

Nevím, proč právě dnes
vidím tu paseku
dospělých stromů,
kdy v smutném haleku
při tahu havranů
vracím se domů.

Ku poslechu jest báseň tato v přednesu Chvalinově zde.

Do bedýnky archivující předchozí Chvalinovu nedělní chvilku poesie lze skulinkou touto nahlédnouti, pro tu následující se do poličky horní natáhnouti račte.       
Do sálu, v němž nejčerstvější Chvalinova nedělní chvilka poesie servírována jest a kam jsou do kartotéky všechny záznamy archivační přehledně zařazovány, lze se za pomoci vstupenky této prosmeknouti.