"Dnes začíná svatý měsíc prosinec, ve kterém můžete slavit Kristovo narození.
V této době přichází zvláštní světlo na zem.
Duchovní svět se připravuje na narození spasitele.
Každým rokem nanovo k radosti všech tvorů.
Kristus přišel a tma musela ustoupit v celém obrovském rozsahu.
Jeho fyzické prodlévání na zemi bylo jen krátké, ale jeho působení potrvá věčně.
Jeho síla je Boží síla.
Nikdy nemůže vyhasnout.
Rozhodující pro tebe je, aby ses této energii otevřel, nechal ji do sebe proudit a osvobodil tak svou lásku.
Kristus je láska.
Kristus je život, neboť život je láska.
Chtěl-li bys žít jako Kristus, musíš se mu oddat, neboť jen láska plná oddanosti může proměnit.
Křížem se nedej vylekat.
Kdo má tělo, musí se ho dříve nebo později vzdát.
Ale necháš-li se ve svém nitru vzít Kristem za ruku, pak smrt není ničím jiným, než proměnou světla ve Světlo, lásky v Lásku a vědění ve Vědění.
Neboť toto všechno již máš v sobě. Jen to musíš objevit."
Promluvy k Západu, Sathya Sai

"Adventus" znamená příchod

Doba přípravy na Vánoce se nazývá "ADVENT". Toto označení pochází z latinského slova "adventus",
což znamená příchod.

S obdobím adventu se podle dochovaných pramenů poprvé setkáváme koncem 4. století v místech, kde Kristus žil - v jižní Galii. Do Evropy se šířil přes Španělsko; teprve ve 12. a 13. století se postupně stal symbolem začátku nového liturgického roku; předtím církevní liturgický rok začínal vánocemi. Římskokatolická církev za začátek liturgického roku považuje první adventní neděli.

Datum první adventní neděle je pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle - čtvrtá - připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánoční svátkem). A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24.12. ("štědrý večer" je vigilie - předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.

Adventní věnec

Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Adventní věnec je holdempro toho, kdo je očekáván, a kdo zároveň již přichází jako vítěz, jako král a osvoboditel. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" (J 8,12).

Neboj se. Buď věrný a dám ti vítězný věnec života. ( Zj 2,10)

Adventní písně - roráty

Obsah adventní doby výstižně vyjadřují staré české adventní písně - "roráty", sestavené podle biblických textů, převážně prorockých. (Roráty - název pochází z nejznámější latinské adventní písně pocházející z 16. stol z Francie: "Rorate coeli de super..." - "Rosu nám dejte nebesa, dejte nám spasitele...). Připomínají očekávání spásy, vyvedení ze zajetí a uvedení do Boží blízkosti.

Tyto staré písně nás spojují s vírou našich předků. Byla to víra hluboká, poučená Božím slovem.
Nápěvy i slova písní překlenují celé generace.

Význam adventu

Adventní doba není pouze časem nákupů. Má především svůj duchovní obsah. A tím je nejen příprava na Vánoce. Vyzývá nás k setkávání se s Kristem v našem každodenním životě.

"Hle, stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k němu vejdu a budu jíst - já u něho a on u mě" (Zj 3,20).
Tyto dveře našeho srdce mají jen kliku - zevnitř. Kristus je ani nevylomí, ani nevypáčí.
Zevnitř je můžeme otevřít jen my...

Prožít plodně adventní dobu znamená nově se setkávat s Bohem.
Přijmout výzvu adventu znamená vycházet mu v ústrety, obracet se k němu, pozvedat k němu své oči, smířit se s ním a s těmi, kdo jsou kolem nás a odhazovat všemožnou zbytečnou přítěž, která nám znemožňuje jít po jeho cestách...

Čtyři důležité  svátky spojené s adventní dobou

Prvním z nich je den sv. Ondřeje, který patřil k apoštolům, připadající na 30. listopad. Svatý Ondřej byl žákem sv. J. Křtitele a patřil ke  Kristovým apoštolům. Po Ježíšově smrti odešel kázat na sever Řecka a Skytie. V Patrasu ho odsoudili roku 70 k smrti a tam také zemřel mučednickou smrtí na kříži.
Sv. Ondřej je podle lidové tradice považován za patrona nevěst - proto jeho svátek býval dnem věštění: například z tvaru roztaveného olova ztuhlého vlitím do studené vody, z obrazů tušených na hladině vody probleskující ve vysekané díře v ledu - tedy obyčejů dnes spíše spojovaných se Štědrým dnem. Městská děvčata by v současnosti měla asi problémy s klepáním na dveře kurníku. Pokud by se jim z něj jako první ozval kohout, do roka se dala čekat veselka. Pokud se však ozvala slepice, čepec nemělo cenu chystat… Zajímavý byl zvyk třesení plotem; můžete se o něm dočíst třeba na stránce Horehronie:
... V ondrejsky vecer, ked sa z priadok rozisli, vybrali sa dievky triast ploty. Pri traseni takto hovorili:' Plote, plote trasiem ta, svaty Ondrej prosim ta, daj mi ty svojim znamenim dati, s kym ja budem pri oltari stati.' Pak nacuvali, z ktorej strany sa ozve psi brechot. Odkial sa stekanie psa ozyvalo, odtial mal byt tej-ktorej vyvoleny...

Další adventní svátek znamená dodnes menší pohromu pro třešňové stromy. Ano, jde o sv. Barboru, patronku horníků a dělostřelců, připadající na 4. prosince. Problémy vdavekchtivých slečen jsou zřejmě staré, jako lidstvo samo. Třešňové větvičky - barborky - se mají řezat na sv. Barboru po setmění. Pokud vám na Štědrý den rozkvetou, máte prý, milé dámy, v příštím roce naději na svatbu. Ovšem pozor, vázu větvičkami nepřeplňujte - ženich prý přijde z té strany, kam se větvička svými květy natočí... Zvyk s větvičkami se zachoval, méně již však večerní obchůzky namaskovaných venkovských žen strašících děti metličkou a poté je obdarovávajících ovocem. A kdo byla vlastně ta Barbora?  Svatá Barbora byla mučednice, která zahynula v maloasijské Nikomedii pro svou víru; mečem vlastního otce na počátku 3. století, v dobách starověkého pronásledování křesťanů.

Třetí svátek následuje bezprostředně po Barboře a je zaručeně nejpopulárnější - samozřejmě, je to svátek sv. Mikuláše slavený ve svůj předvečer - 5. prosince. Mikuláš je mezi dětmi tolik oblíbený proto, že je to takový 'malý Ježíšek' - přes děsivou přítomnost čerta (a uklidňujících andílků) se děti těší na tento večer těší na nadílku, jakousi generálku na Štědrý den. Svatý Mikuláš, biskup z Myry žijící ve 3. století, by údajně mohl nést přezdívku nejupracovanější svatý - má totiž vedle řady zemí, krajů a měst, jimž je patronem, na starosti také děti, námořníky, obchodníky a majitele zastaváren. Od Mikuláše je také odvozen 'hlavní americký úřadující duch Vánoc' - Santa Claus. Řecky se totiž Mikuláš řekne Nicolaos a z něj zkomolením vzniklo i jméno Claus.
Je zajímavé, že kult sv. Mikuláše vznikl v 6. století v Konstantinopoli, odkud se rozšiřoval především na východ, zejména do Ruska. Do západních zemí začal kult sv. Mikuláše pronikat teprve v 10. století; zato ve století jedenáctém se Mikuláš patří k nejoblíbenějším světcům západokřesťanského světa.

Den svaté Lucie připadající na 13. prosinec je posledním adventním svátkem. Svatá Lucie zemřela ve 3. století  poté, co si odmítla vzít za muže bohatého pohana. Obyčeje související s tímto svátkem téměř zanikly. Je to díky posunu mysli lidstva do racionální roviny. Obchůzkové postavy, 'Lucky', měly totiž zajistit ochranu proti čarám a čarodějnicím. Zajímavý zvyk lze najít na European Festivals and Traditions:
...12 dní pred Vianocami (Štedrým dňom), ľudia, prevažne slobodné dievčatá, oslavujú sviatok sv. Lucie (13.12.). Tento deň je zvlášť významný pre všetky mladé ženy a dievčatá. Ak sa chcú dozvedieť, kto sa stane ich manželom, snažia sa využiť magickú silu všetkých nocí od Lucie do Vianoc. (Porekadlo: Od Lucie do Vianoc, každá noc má svoju moc.) Zoberú 13 kúskov papiera a napíšu na ne 13 mien chlapcov, ktorí sa im páčia. Pak každý večer spália 1 papierik s menom. Ale nesmú vidieť, aké meno je tam napísané! Prvý papierik spália v deň sv. Lucie a posledný na Štedrý večer. Který papierik ostane nazvyš? Pred Štedrovečernou večerou sa možu pozrieť a prečítať meno, ktoré ostalo na poslednom papieriku. Chlapec, ktorého meno bude na ňom napísané, stane sa jej manželom.
A jak si máme vysvětlit pořekadlo - 'Lucie noci upije, ale dne nepřidá'? To totiž pochází ještě z dob juliánského kalendáře, kdy Lucky chodily až 23. prosince, tedy krátce po slunovratu. Po změně kalendáře na gregoriánský už to s tím upíjením noci moc snadné nemají. Při pohledu do kalendáře zjistíme, že slunce je zřejmě nejvíc unavené v období od 8. do 16. prosince - chodí spát vždy ve stejnou dobu: v 16:00 (zaokrouhleno na minuty). Období, kdy slunce nejpozději vstává, připadá na dny od 26. prosince do 5.1. Zima sice kalendářně začíná vstupem slunce do znamení Kozoroha - 21. prosince ve 20:21 hodin našeho času, ale nejkratší dnů je hned několi - jsou v délce 8 hodin a tří až čtyř minut v období od 18. do 24. prosince.

"Zamyslel ses někdy nad tím, proč jsouVánoce na konci roku?
Vánoční čas je vysoce duchovní, kdy na zemi vládne zvláštní energie.
Nyní můžeš čerpat světlo na celý rok.
Vánoce jsou i časem skládání účtů.
Musíš se ptát, jak jsi tento rok využil, jak probíhal tvůj duchovní vývoj.
Byl jsi tento rok Bohu blízko?
Prožíval jsi ho stále jako svého průvodce a vnímal jsi Jeho přítomnost?
Odpovíš-li na tyto otázky "ano", prožil jsi velký rok a Kristus se pro tebe o Vánocích skutečně narodil a o Velikonocích vstal zmrtvých po té, co zažil, vytrpěl proměnil a pozdvihl kříž.
Proto ti přeji, aby se každý rok Kristus ještě více pro tebe narodil.
Nechť tvé nitro posvětí láskou a poznáním. Nekolísej.
Jdi vstříc Kristu a nikdy nezapomeň: Ty jsi vyvolen. Ty jsi Kristus, se kterým se setkáš."
Promluvy k Západu, Sathya Sai