Kolibrie

,, Budoucnost patří těm, kdo věří svým krásným snům ,, - Eleanor Roosevelt

Ráda bych jen maličkost - zaujmout.

Proč si i v deštivém dni nezvednout náladu a zavzpomínat na babičku, která měla na nočním stolečku háčkovanou dečku s vázičkou a v ní každý týden novou kytičku nebo jen noční krém. Proč si neudělat radost a neukázat svojí žensky romantickou duši proměněnou v kytičce? A proč nebýt krásná každý den?

Jsme dva, vlastně čtyři, nebo raději šest, je nás prostě hodně. Jsem to já Veronika, matka dvou dětí a manželka, která ráda dělá rukama maličkosti pro druhé. Pak je tu můj manžel, který vyřizuje všechno kolem počítače a chodu všeobecně, neboť to je něco, co mě strašně zdržuje. Dvě děti jsou mojí neustálou inspirací a upřímnou kritikou. Dále je tu moje maminka, která je parťák nejen od mého narození pro život, ale v neposlední době moje pomocná síla při tvoření. Většina toho co umím jen od ní a to co neuměla a najednou umí je ode mě.  A šestý tichý společník naší Kolibrie je můj tatínek. Vždy, když se něco rozbije, je to on, kdo bez mrknutí oka vše vyřeší a opraví. Dokonce, i když je potřeba něco velkého vyrobit tak není pro něj problém. A proč Kolibrie? A proč ne.