Asi to bude znít zvláštně, ale vlastně si tu karanténu tak trochu užívám. Vnímám, jak čas zpomalil, a to je po letech úplně nová zkušenost. Posledních pár měsíců jsem ve vleku věcí uháněla jako zběsilá, netušíc, jak to zastavit, a najednou JE ČAS!

Doháním postupně resty a těším se, že zbude čas i na moje vlastní projekty, které pospávají zasunuté v šuplíku. Třeba tolik nezrealizovaných nápadů na papírohrátky (autorské pop-up vystřihovánky). Hm, to by se teď hodilo, když nám ty děti ukazují... že je máme :). I ony najednou mají čas na spoustu věcí. Škola – když v ní nemusí sedět – zabere mnohem méně času. A tak u nás vrzají pilky, ťukají kladívka, vznikají luky, kuše, katapulty (mám zkrátka dva kluky) a na vrbě na zahradě roste klučičí pevnost. Děti vymýšlejí vlastní hry, malují si k nim herní plány a karty. Vyrábí kulisy a natáčejí videa. Uvolnil se gejzír nápadů jindy zatlačovaný nedostatkem času do pozadí.

Tak nějak si myslím, že nám byla darována – i když drsným způsobem – jedinečná příležitost najít se se svými blízkými, znovu se naučit trávit čas společně, objevovat svoje vlastní nápady, poznávat, jací vlastně jsme, naučit se korigovat čas, který námi jinak zmítá. A vyjít z toho moudřejší, laskavější, pokornější… a odolnější.

A co mi teď tedy vzniká pod rukama?

Kromě jedné dětské knížky jsou to malovaná prostírání pro děti. Díky kulinaření s Nestejnými jsem se totiž vrátila k na pár let odloženému a zapomenutému malování na textil. A začalo mě to znovu bavit.

A potom tu na mne z šuplíku pohoršeně vykukují papírohrátky a jedna autorská knížka, kterým už tři čtvrtě roku slibuji, že se jim budu věnovat. Tak mi držte palce, ať se to povede – i mimo poněkud mimořádný stav. :)

Vaše Majda

 

 

 

Úvodní foto: Malované židličky