Loučím se... aneb co chlap nikdy nemůže pochopit
Dnes si kamarádka odvezla největší klenot naší domácnosti - tedy alespoň pro mě: proutěný, srdeční kočárek Nostalgie, který se na téměř deset let stal strážcem mých snů o něze, lásce, péči, hrdosti... ale také symbolem krásy, řemesla a historie.
A ano. Asi jen žena, maminka pochopí, co všechno symbolizuje kočárek. Samozřejmě, jsou v něm mraky hodin práce při každé úpravě, ale také otisk andělského doteku, jaký mají jen miminka...
Kočárek z Mariánských Lázní, vyroben před povodněmi r. 2002 paní Pilipovou, koupený z druhé ruky po dvou dětech, odvozil mé tři další - pokaždé jsem ho znovu přetvořila dle svých představ a momentálního naladění mysli na konkrétní dítko - poslední verze tedy byla světlá bílobéžová (hodně jsem vychytávala odstín tak, aby přesně ladil ke kožence - zvláštní béžovokrémová s nádechem do šedava), dokoupila jsem i nový bílý podvozek...
Předchozí verze a úpravy naleznete k pokochání zde:
Kočárkománie - trochu o snu, trochu o porodech, hodně o šití, hodně o vášni kočárkové (1. díl)
Moje Nostalgie rok 2006:
Moje Nostalgie - r. 2013:
Verze hluboká - r. 2013:
Vnitřní potahy bylo nutné vyměnit, posloužily mi k tomu vlastnoručně šité potahy na košík, kde jsem použila historické háčkované krajky z rodinné pozůstalosti...
A takto jsem "na odjezdnou" vychystala kočárek nyní - říjen 2015:
A "sportovní" verze... léto 2014
A letošek byl poslední, kdy jste nás mohli takto potkat... léto 2015 ... UŽILI JSME SI TO... fakt ;-)!
P.S. Jestliže tento kočárek potkáte někde na ulici, povede ho natuty některá z mých kamarádek... :-) Tak ať se jim krásně jezdí - a hrdý krok na cestu!