Co je to patchwork, tu asi tuší každý. Ale technika volného quiltování? Uměli byste odpovědět v AZ-kvízu? Katka z profilu katka-patchwork vám to vysvětlí i s názornými ukázkami. A navíc má i několik dobrých rad nejen pro tvůrce, protože z vlastní zkušenosti ví, že zdraví není samozřejmost. Ale jak sama říká: „Jsem tu a jsem za to moc ráda."

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jmenuji se Katka, pocházím z Prahy, jsem maminkou jedné holčičky a znamením jsem střelec. Ačkoliv jsem absolventka střední průmyslové školy oděvní, oděvům jsem se nikdy nevěnovala. V porevolučních letech jsem naskočila do stavební firmy mého partnera, kde na menší úvazek působím dosud. A že je to let…
Mezitím jsem si občas něco ušila pro sebe, ale nebylo to nic, co by naznačovalo nějaké šití ve velkém. Nebyl čas. Až přišla na svět moje dcera. A také moje první deka pro ni při zařizování jejího pokoje. Tam byl ten první impuls, to tvoření, které mne bavilo. Poskládat si barevně látky, sešít je, i když patchworková metoda s šitím oděvů nemá nic společného, i přesto to byl pro mne oříšek. Ty sešité kousky látek, ze kterých jsem začala vytvářet malé drobnosti pro své známé, jsem začala i prošívat, byť jen rovně ve švu, neboť jsem chtěla tímto způsobem výrobek zpevnit. Ale pořád to nebylo ono, co by mne oslovilo. Něco mi tam chybělo.
V této fázi jsem začala hledat o patchworkových výrobcích informace na internetu, koupila si první knihy a začala pomalu do této techniky pronikat. Při tomto hledání jsem objevila svět techniky volného quiltování. To bylo to, co mi chybělo jako třešnička na dortu. Tam byl ten start.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Trochu patchworkuji – posešívám cokoliv, co mne zaujme, mám ráda i techniku malování barev na látky, punching – vpichování rouna do látky, také ráda používám strojové výšivky, ale nejvíce mne nadchla ta konečná fáze dotvoření výrobku – technika volného quiltování. Je to technika, kterou mohu prošít sešitý výrobek vzorem, jakým chci, resp. jakým jsem se to naučila tak, aby vybraný motiv na látce, jež obšiju, plasticky vystoupil směrem vzhůru. A mne baví tato neobvyklost – rovně, obloučky, kudrlinkami, kolečky, zkrátka vším, co si usmyslím a co umím. Některé vzory mi stále nejdou, tak je třeba je natrénovat – hezky jedním tahem na papíře, pořád dokola, až to tam naskočí. Některé ale nedám nikdy, tak se raději držím těch, které umím. Ačkoliv je to velmi pracné, věnuji se tomu ráda a doufám, že je to i na mých výrobcích vidět.
A stále dokola trpělivě lidem při pohledu na mé výrobky vysvětluji, že látku s tím plastickým vzorem jsem si nekoupila, ale že jsem ji musela takto sama prošít – pod strojem pohybuji rukama s výrobkem a vytvářím jedním tahem vzor já, a ne že stroj to prošije za mne. Ti, kteří šijí, těm to vysvětlím, ale lidé, kteří nešijí vůbec, tápou a stejně mi nevěří…

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirací mi je jakýkoliv motiv, který mne zaujme. Poté už si dokážu představit, co by se z toho dalo ušít. Nastává klasicky přesun k mým látkám, které převracím v rukách hodně dlouho, hledám k nim doplňující látky a k takto odloženým sadám se vracím, někdy i za pár dnů. Některé látky vracím zpátky… Nedá se nic dělat. Ty vybrané se mnou odcházejí o patro výše do pracovny a to už zcela určitě vím, že z těchto vytvořím nějaký pěkný kousek. Na zakázku vyrábím ráda, ale raději tvořím podle svého. Pro mne je nejlepším zákazníkem ten, který už mne zná a nechá mne tvořit. To se mi nejlépe pracuje, s fantazií, která pracuje naplno. Sešití látek mne až tolik nenaplňuje, beru to jako základní nutnou část, kterou je potřeba udělat, já se těším na to své quiltování.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejraději tvořím po ránu ve své pracovně. Je nejvíce volného času, hodně sil. Zde občas ještě dojde na poslední vybrání látky. Ta látka, která se nesla včera večer jako jednička ze skříně, jde dnes na okraj stolu a přednost dostává látka, která si včera nebyla jista, zdali nebude odnesena dolů do propadliště dějin (látek). Střelec začal zkrátka po ránu tvořit…

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není "jen" koníček.
Toto jsem si uvědomila v době, kdy se mě několik zákazníků, kteří si koupili mé první menší výrobky, dotázalo, zdali bych pro ně něco dalšího neušila.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
První rady mi předávala paní Andrea Votrubcová – jaký vybrat materiál, co pod něj, jak co sešít, poskládat. Tímto bych jí chtěla moc poděkovat – ona je také ta, která mne začátkem mého quiltování vedla a je to také její zásluha, kam jsem se svou tvorbou došla. Vždy mě s mým dotazem vyslechla a dokázala mě nasměrovat dále. Několik kurzů patchworku jsem u Andrey i absolvovala, ale zcela jsem se se svou tvorbou vyhranila a vyhrála to u mne jednoznačně technika volného prošívání. Jinak se samozřejmě občas podívám na internet, a také si moc ráda kupuji knihy nebo časopisy o tvoření, jak jinak.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Na obraz Flower. Byl to krásný velký bavlněný panel s digitálním tiskem květiny. Stačilo jen vymyslet vzory pro quiltování a s chutí se dát do toho. Věděla jsem od začátku, že to bude nádhera. Bylo to velmi pracné, neboť rozměr 115 x 115 cm dostat pod stroj už není vůbec jednoduché. Na konci už stačilo práci jen vypnout na rám. Také maličkost, sendvičový materiál není lehké připnout na rám, ale podařilo se. Poté si chvilku obraz počkal na svého majitele, myslím, že to byl rok… Ozvala se mi maminka se třemi dětmi, že by obraz chtěla k narozeninám, že jí její muž dal vybrat, jestli si chce vybrat kabelku, nebo tento obraz. A ona si vybrala můj obraz. Na to opravdu nikdy nezapomenu. Moc bych přála každému, aby toto zažil. Krásný moment.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Co se týče šití a quiltování, asi bych neměnila nic. Prošla jsem si všemi etapami, abych se naučila to, co umím. V prvopočátku to byly desítky, možná stovky hodin při trénování vzorů na papíře, až po jeho následné přenesení na látku. A že to byl boj. Můj první quiltovaný oblouček byl velký 5 cm a nikdy jsem nevěřila, že zvládnu i menší. Zvládnout se dá vše, ale s rozumem.
Této technice jsem zcela propadla, a určitě už bych nikdy nešila po nocích. Pokud chci vyhovět lidem, kteří na mě tlačí s časem, nemohu to dělat za cenu svého zdraví. Tvořte rozumně, když je potřeba něco dodělat, rozložte si síly. Přes den se pracuje, v noci se odpočívá. Pokud jste nemocní, vyležte se a odpočiňte si, tělo si řekne. Komunikujte se svými zákazníky, eventuálně se omluvte, že termín, na který jste si naplánovali předání výrobku, nestihnete. Vím, o čem mluvím. Šití mě pohltilo a nemoc byla na světě. Dceři nebylo ještě 6 let a já nevěděla, jestli ji uvidím jít příští rok do školy. Musela jsem se naučit se zastavit, a přijmout život s velkou pokorou a zpomalila jsem. Tímto se také omlouvám některým zákaznicím, že mi šití nyní trvá déle, prostě to tak je. Ale jsem tu a jsem za to moc ráda.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
U všech tvůrců, které navštívím a jejichž výrobky mne zaujaly, a nerada bych na někoho zapomněla, pokaždé říkám, jak tohle dělají? Některé věci bych také chtěla umět, ale jsem ráda za svoje tvoření. Možná někdy v příštím životě… Zkrátka vše, co je vytvořeno vkusně, decentně, hezky nafoceno, stručně popsáno… To je vše pro potěchu mého oka a nemusí to být nutně ti, které mám v kolonce oblíbení.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Nejsem si jistá, zdali nějaký volný čas mám. Pokud nepapíruji, dostanu se k šití, ale čeká mne i obstarání domácnosti a vše kolem domu, jako každého jiného člověka. A když nastane den, kdy je potřeba se oprostit od papírů, šití, focení, balení výrobků, ráda si vyjdu na procházku, sleduji přírodopisné dokumenty, miluji naše sportovce a jejich sportovní výkony, poslechnu si oblíbené skladby a rádio – bez toho bych se neobešla celý den.

Moje dcera Kačka, moje sluníčko, se věnuje malbě, tam to vidím na nějakou pozdější spolupráci, už se na to těším… A také se věnuje sportu. V létě jsme spolu objezdily spoustu měst na turnajích. I to je odpočinek pro mámu – jako doprovod. Ráda se také sejdu se svými rodiči. S mou maminkou mám moc hezký vztah, děkuji jí, že ji mám a že mi vše pochválí. Partnerovi děkuji, že má se mnou trpělivost s mou demarkační linií v domě, kterou mi vytyčil, tu stále překračuji a porušuji svým neustálým rozpínáním se v domě. A nesmí mi chybět má sousedka Jarka, která mne svým pozitivním přístupem drží nad vodou neustále. Káva a pár úsměvných chvil ze života s jejím mužem, to je jako dvě hodiny u hodně dobré italské komedie – třeba s panem účetním Fantozzim. Je potřeba se prostě v životě usmívat, aby nám bylo lépe, naposledy jsem se smála s panem Patrikem Hartlem při jeho rozhovoru v rádiu, páni… Jak ten to jen dělá…

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Stojím nohama pevně na zemi. Kdybyste se mě zeptali před více jak rokem, asi bych odpověděla jinak. Ale doba je úplně jiná a mně stačí, abych pokračovala v tom, co jsem započala. A za deset let? Je to velmi dlouhá doba, hlavně abychom byli všichni zdrávi a mohli stále tvořit… Ale přeci jen… Lákají mne quilt arty, moderní styl, ráda bych více propojila malování s prošíváním… Asi tímto směrem bych se ráda ubírala.

Jakou radu byste dala začínajícím prodejcům na Fleru?
Věřte v to, co děláte. Buďte trpěliví a slušní. Nepodléhejte tlaku a svou práci odveďte kvalitně, ne na kvantitu. I takové vyfocení či zabalení výrobku s krátkým poděkováním zákazníkovi nepodceňujte. Vaši zákazníci vám to rádi vrátí tím, že si objednají znovu, i když si na ně v počátcích své tvorby musíte počkat. Zkuste se také zamyslet, zdali nenabízíte stejné zboží jako několik dalších prodejců a pokuste se nabídnout něco jiného, neobvyklého. Komunikujte i za cenu, že vám někteří lidé již neodpovědí. Svou kreativitou buďte o krok dopředu před ostatními a rčení, že se slušností nejdál dojdeš, platí. Držím palce.