V malé dílničce na vrchlabském náměstíčku vznikají slečny „Hanunky“ a kluci „Hodní hoši“. Můžou si dělat, co se jim zlíbí, a tak obletují kolem a nechávají otisky na papíru i keramice. Jejich vášni pro papír Tereza Hanušová z Vrchlabí rozumí moc dobře. Sama si totiž musí návštěvy papírnictví ordinovat po kapkách, jinak by v nich celý ten pracně budovaný krámek utratila...

Sympatickou tmavovlásku najdete v kreativním světě jménem Fler na adrese www.fler.cz/hanunka. K „Hodným hochům“ a „Hanunkám“ jí pod rukama přibývají v poslední době také „tak trochu jiní andělé“. Všichni jsou kresleni jemnou linkou se stínováním, což je jejich hlavní originální rys. Jedna, maximálně dvě barvy. A ještě jedno mají společné – nemají tváře.

Jak je vůbec možné u pouhých tří typů postav a ještě k tomu bez obličejů vyjádřit příběh? Kreslíš také na zadání zákazníků?
Jistě, právě že v poslední době jsou to už konečně kromě mých fantazií také kresby na přání. Mě totiž moc baví dělat takhle na zadání. Noví majitelé mých postaviček mi dají téma a poví mi víc o těch, které chtějí nakreslit. Někdy jsou jejich přání čitelná a jednoduchá, někdy jde třeba o příběh babičky a dědy, kteří spolu tráví čas na chalupě s malým pejskem – a tam musí pracovat velká představivost. Nakonec se dá ale všechno převést do kresby. Chci jen vědět, co dotyční dělají, co je baví, co mají rádi, co je jim společné... Pak to všechno zpracuji, přidám různé doplňky a vznikne třeba velké originální přání, které dostanou k výročí či narozeninám.

Já vlastně díky tomu ani neskicuji. Prostě si řeknu, že si namaluju velký nebo malý obrázek, pustím si mluvené slovo a k tomu si sednu a prostě maluju. Moje postavičky mají vlastně všechno společné, takže dokud nenakreslím nějaký poslední znak, tak to pořád může být kdokoliv a cokoliv :-). Skici dělám vyloženě při zadání nebo když přijde nápad.



Zdá se to jako hodně osobní a uzavřená práce. Proč ses rozhodla už nepracovat z domova?
Díky svému krámku na Fleru jsem našla spoustu zákazníků a i díky objednávkám „na klíč“ dnes už kreslím každý den. Proto došlo na tuhle dílničku. My s přítelem máme jen malou garsonku a tam jsem se prostě už se všemi těmi plackami, zrcátky, obrázky a vším výtvarným zázemím kolem nevešla. Místní už mě znají i díky zboží, které se objevuje i ve zdejších krámcích. A tak se těším, že si tu s lidmi popovídám, načerpám novou energii a náměty.

Doma mě asi nejvíc trápila ta izolace. Ten, kdo pracuje z domova, zná navíc další nepříjemný fenomén takového života – neustále jste v práci i doma najednou. Ani od jednoho si neodpočinete.

Navíc já nejsem moc typ na to, abych objížděla trhy, jsem ráda trochu schovaná a v tom mi naprosto vyhovuje právě Fler. Nepotřebuji být středem veřejné pozornosti, takže tuhle dílnu s krámkem beru jako další malou životní etapu a uvidíme, jak se osvědčí. I tak stále dělá Fler určitě tak 80 procent mého prodeje.

Prodávala jsi už někdy před Flerem?
Vůbec, můj první obchod byl skutečně na Fleru. A vím přesně, co to bylo, protože jsem jako první vystavila svůj skleněný šperk vyrobený tiffany technikou. Jsem totiž absolventkou SUPŠ Železný Brod, obor rytec skla. Moc mě to bavilo a mám v plánu se k práci se sklem i vrátit, ale co se týče rytého skla, nemyslím si, že v něm budu excelentní. Chtěla bych se vrátit ke sklu ve šperku, ale ve stylu, jaký dělám teď. Ryté sklo je strašně těžká technika. U něj jsem se naučila hodně velké trpělivosti...

Co tě tedy přivedlo ke kreslení?
Můj táta kdysi rád kreslil a z vojny se po něm dochoval deník s vtipy a postavičkami. Kreslil jen v lince, vůbec nestínoval a to mě hodně zaujalo. Vím o něm také, že se chodíval dívat na jednoho zdejšího malíře, ale víc se tomu nevěnoval. Takže to výtvarno mám asi po něm. Já chodila odmalička do lidušek, a protože skutečně odmalinka, tak jsem bývala ve třídách se staršími a vyzkoušela si díky tomu i techniky, které se učili oni. Navíc zdejší vrchlabské okolí je hodně výtvarné a tvůrčí. Mladí tvůrci se scházejí a cvičí si třeba figurální kresby, motivují se.



Co se týče zpracování, mě vždycky bavily rychlé skici, strašně mě braly propisky a fixa, přičichla jsem k nim fakt brzy. Jednou mi ale profesorka řekla, že bych to měla ale dokonale ovládat, když to chci dělat. Bylo to strašně demotivující, a tak jsem absolutně ztratila chuť kreslit dál. Ani sama pro sebe. Prostě jsem „díky“ ní přestala na několik let kreslit úplně. Na druhou stranu jsem měla obrovské štěstí na základce, kde jsme měli učitele, který pocházel z umělecké rodiny. Byl neuvěřitelný. A asi poznal, že se tomu chci věnovat, a tak celou třídu „trápil“ klasickým zátiším, perspektivou – a hrozně málo chválil. Nikdy jsem od něj ani neměla jedničku, nakonec, on byl zároveň tělocvikář a trenér, takže to bral hodně sportovně a chtěl mě nejspíš motivovat. A on mě posunul určitě hodně. Pak mi moc pomohla paní, která mě připravovala na přijímačky na školu v Železném Brodu a nakonec samozřejmě bezkonkurenčně „želbrod“.

Po prvním roce školy jsem se najednou hodně posunula v technice. Také jsem se v rámci programu Erasmus dostala na semestr studovat do Polska. Mně se tam ale zalíbilo natolik, že jsem tam zůstala tři roky a celé studium jsem tam dokončila. Takže jsem se naučila jazyk a sžila jsem se s prostředím. Diplomku jsem tedy musela také psát v polštině, což bylo hodně zajímavé. Studium tam bylo výbornou zkušeností, mimo jiné proto, že studentské práce se tam prezentují jinak než u nás. Dva semestry jsem pracovala na kolekci ovocných mís a tavených plastik z lehaného skla. A na obhajobu si musíte sami zajistit galerii, vernisáž a na obhajobu vaší práce může přijít kdokoliv z ulice. Výsledky se naopak dozvíte hned. Komise přijde, zhlédne vaši práci, všechny pošle ven a rozhodují se, zda vás připustí k obhajobě. Mě tedy pustili. Důležité je, že se hodnotí celý koncept, takže od organizace akce přes například elektrickou instalaci, nasvícení, kompozici. V tomto směru se stáváte profesionálem už na škole.

Používáš akvarelovou techniku a kresbu.
Ano, já jsem se vyloženě zaměřila na akvarelové pastelky, používám značku Koh-i-noor. A vybírám si i kvalitní papíry. Životnost materiálu jsem si ověřila a absolutně jim důvěřuji. Ty pastelky také byly první věcí, kterou jsem si pořídila sem do dílny a jsem do nich fakt zamilovaná. Zákazníkům jsem z nich dokonce udělala vzorník, aby si mohli vybrat přesně barevnost. Většinou vzorníky přikládám k obrázkům, které nechám černobílé a potom můžu určité části dobarvit.



Jak vidíš, můj styl není plnobarevná plocha, každý obrázek obsahuje tak jednu dvě barvy. Obecně se mi moc líbí kaligrafie a písmo a taky mám pěknou úchylku na černé fixy a papírnictví. Do toho vrchlabského chodím už od základky a stárneme spolu. Někdy se mi i sami snaží ušetřit... „Nemusíš mít čtyři nebo pět žlutých.“  „Ale musím!“ No, už mě znají. Navíc mám radost třeba i z obyčejného pauzáku. Ráda bych také ale začala textilní tisk a celé to posunula dál.



Jsi vrchlabský rodák, nezkoušela jsi třeba malovat zdejší motivy?
Ale ano, kreslila jsem třeba na zakázku zdejší zámek, spojený s mou typickou postavičkou. Byla to zábava. Ale jinak mám raději tu svou práci a fantazii.

Sleduješ i současnou kresbu nebo klasiky?
V poslední době mě zaujalo současné kreslené tetování. Vypadá to úžasně a určitě ho chci zkusit. Návrhy na tetování už po mně lidé chtějí, líbí se jim můj styl kresby, tak to učitě vyzkouším.

Připravila: Helena Görnerová, Fler.cz.
Foto autorka a archiv Hanunky.

 

Praktická žena září 2013

Nová Praktická žena přináší nápady a inspiraci na podzim. Děti si mohou užít Halloween, jejich mámy pak třeba tvoření z krajek po babičce, zkusit tisknout pomocí kuchyňského válečku nebo vytvořit dekorace s veverkami. Pletařky potěší žakárový pulovr, ažurový kabátek nebo severské vzory (a to i pro pány), navíc ve více velikostech. Zkuste s Praktickou ženou drátování nebo hmotu powertex, která vám pomůže vytvořit originální sochu. Dětem můžete upéct perníkovou  abecedu a pokud rády vyšíváte, je tu pro vás veselá abeceda pro malbu jehlou, plný a stonkový steh.

Praktická žena je na stáncích od 12. září. Má svůj web na adrese www.praktickazena.cz. Najdete ji u všech dobrých trafikantů i na webu v elektronické podobě – publero.com.