V ateliéru jsou dva. Ona vystudovala pozemní stavitelství a finanční řízení, on strojní inženýrství. Teď už ale Art C. nějakou dobu zaměstnává pouze umění. Začalo to pigmenty a štětci, přidaly se hlína, špachtle a glazury… a dnes už jejich sochy, aromalampy, květináče i kachle zdobí nejednu domácnost, zahradu i galerii. Ne vždy vidí na začátku všechno stejnýma očima, výsledek ale vždy zrcadlí soulad.

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Jsme dva v ateliéru: žena a muž, Kateřina a Jaroslav. Pigmenty, štětce a plátno nám učarovaly už dávno a později se k nim přidaly hlína, špachtle, glazury i engoby. Keramické tvorbě se věnujeme víc jak 30 let a stále nás nesmírně baví. Zpočátku to chtělo hodně studia a zkoušení, kterou cestou se vydat, ale časem se naše tvorba ustálila.

K: Jsem melancholik, ale veselý, i když introvertní. :-) Miluji tvorbu, ten pocit, kdy se nápad, co mám v hlavě, začne přede mnou zhmotňovat. Miluji podzim, procházky ve spadaném listí, mraky na obloze, ale i první jarní květy a čmeláky na nich a když kolem lesního potoka kvetou pomněnky, vůni lesa, mech a kapradí. Mám ráda podvečerní klid, když slunce zapadá a nad řekou se vznáší opar. Mám ráda, když déšť bubnuje na okno a u nohou mi odpočívá náš milovaný pes, já si čtu a k tomu piju turka z hrnku, který vyrobil můj manžel.
J: Já jsem extrovert, ale čmeláky a kytičky mám taky rád!
K: Já jsem to měla vlastně velmi jednoduché. Ke keramické tvorbě mě přivedl můj osudový muž – tehdy ještě přítel, poté manžel, Jaroslav. U něj v dílničce jsem si „uplácala“ svou první sošku a pak další a další, až se z toho stala láska na celý život.
Vystudovala jsem pozemní stavitelství a poté finanční řízení a účetnictví, což se mi i dnes občas hodí. Chvíli jsem v těchto oborech i pracovala. Ale brzy si mě získala a omotala kolem prstu keramika. A také malba i kresba, na což nyní tak nějak nezbývá čas, ale věřím, že časem se k nim opět občas vrátím...

J: Původním povoláním jsem strojní inženýr, pracoval jsem v projekci i provozu, ale keramiku jsem dělal i během zaměstnání. Od poloviny devadesátých let už dělám jenom keramiku. Ono přece jenom vidět něco hmotného, co jste spáchal sám, se všemi klady a zápory, stojí za to.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
K: U mě jednoznačně vyhrála tvorba z volné ruky, tady jsem se opravdu našla. Vše modeluji pouze ručně, nejraději ze šamotové hlíny. Mám ráda tu jedinečnou strukturu, kterou při zpracování vtiskne výrobku, ať už je to socha, kachle či květináč. Nejraději ji ponechávám jen tak „přírodní“, případně s několika barevnými akcenty. V poslední době jsem si také oblíbila modrou a ráda ji na svých sochách kombinuji se zlatou.
J: Vytáčím na kruhu užitkovou i dekorační keramiku, dělám i z volné ruky, ta mě ke keramice přivedla. Vlastně ji mám pořád nejradši. Sochy, kachle, busty, v poslední době steampunková vozítka.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte rádi na zakázku?
K: Všude kolem sebe, při procházkách městem, ale také v přírodě, ta mě asi inspiruje nejvíce. Myslím, že na mé tvorbě je také vidět, jak miluji zvířata. Na zakázku vyrábím ráda, pokud je to v mých možnostech. Zajímavá a hlavně netypická zakázka v poslední době byla zmenšenina majáku na ostrově Faros i s celým palácem kolem něj. Tam jsem se tak trochu vrátila ke své původní profesi – pozemnímu stavitelství. :-)
J: Všude kolem sebe, na cestách, procházkách a samozřejmě se rád podívám, co se dělalo kdysi, co pořád platí a co je překonané. Inspirace přepadne kdekoliv, ale setkání s realitou někdy nepřežije. :-) Na zakázku dělám často a vůbec mi to nevadí. Naopak je to ocenění, že někdo zná vaši práci a chce ji.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
K: Kdykoli v mé dílně, tady u nás doma, pustím si oblíbenou hudbu a pracuji... klidně celý den, zejména před Vánoci to ani jinak nejde. Ovšem nejprve musím mít v dílně uklizeno a vše na svém místě, jinak se na práci nedokážu pořádně soustředit. Ve své hlavě ale „tvořím“ i jinde, a to se pak stane, že bývám mírně roztržitá a příliš své okolí nevnímám. :-)
J: Teď už máme s manželkou každý svou dílnu (přes chodbu), takže se musíme se svou tvorbou vypořádat každý sám. Ona dělá krásné věci a má vůbec ráda klid, pořádek kolem sebe a z toho vytáčení je pěkný svinčík. Měl jsem elektrický kruh, který dělal strašný randál, teď v dílně hraje relativně tiše hudba.

Popište moment, kdy jste si uvědomili, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
K: Opravdu si nepamatuji na moment, kdy se to stalo. Postupně jsme naši tvorbu začali dodávat do více a více galerií i obchodů a později také prodávat na Fleru. Pro mě je keramika srdeční záležitost, neumím si svůj život bez tvorby představit. Takže je stále mým koníčkem, ale zároveň i mou prací, a z té plyne velká zodpovědnost vůči zákazníkům.
J: Od zhruba poloviny devadesátých let se už nedalo souběžně chodit do zaměstnání a zároveň stíhat dodávky do galerií a obchodů. A keramika vyhrála. Nikdy jsem toho nelitoval.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
K: V první řadě můj manžel a také má „býčí“ trpělivá a tvrdohlavá povaha. Jsem narozená ve znamení Býka a když se pro něco nadchnu, tak to jen tak nevzdám.
J: Trpělivost, urputnost, hledání informací, literatura, odborná veřejnost. A samozřejmě manželka, ta nejvíc.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšní a proč?
K: Nejvíce pyšná jsem na busty a také hlavy na rostliny, vymodelovat obličej tak, abych byla s výsledkem spokojená, to pro mě byla zatím největší výzva. Také sestava na tyči – pítko se svícnem – mě vždy na zahradě potěší, i když na něm leží sníh. :-)
J: Hlavně na výrobky z volné ruky, hlavy, velké aromalampy s rostlinným prořezem.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělali byste něco jinak?
K: Myslím, že vše, co se stalo, mě dostalo tam, kde jsem dnes. A tam jsem spokojená. A co bych udělala jinak? Snad bych ze začátku zde na Fleru zařadila do prodeje více naší tvorby – ne jen pár kousků. Ale v té době jsme upřednostnili prodej do galerií a také se přiznám, že focení nebyla má silná stránka a moc se mi do toho nechtělo.
J: Asi ne. Stejně to nejde. :-)

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
K: Těžko se mi vybírá z té ohromné nabídky, ráda nakouknu k Nagua, LucieVV, ale těmi to zdaleka nekončí...
J: Někdy, málokdy, se podívám, co dělají kolegové. Pak když potřebuju dárek, a to si odedřu tak nějak komplexně z té veliké nabídky u víc výrobců.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
K: Nejvíc mě potěší procházka s pejskem. Buď po naší čtvrti nebo do parku, a pokud je více času a nálada, tak dojdeme přes park až do centra města a dáme si obě zmrzlinu. :-) Čtu, ráda se dívám na dokumenty hlavně o přírodě a taky zahradničím, ale to je svým způsobem také tvorba, že?
J: Procházky, čtení, někdy si zahraju hru na počítači, internet.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
K: Vidím se zde, v dílně, s mým manželem vedle mne a určitě s novými nápady a výrobky. Za rok i za deset let. Miluji místo, kde žiji i tvořím, a doufám, že na tom nebudu muset nic měnit, což dělám tuze nerada. :-)
J: Taky tak, jsem spokojený a nechci nic měnit. Samozřejmě nové nápady.

Jakou radu byste dali začínajícím prodejcům na Fleru?
K: Hodně trpělivosti a nevzdávat se a nepodceňovat. Jít si za svým cílem, i když je třeba někdy udělat kompromis. Rozhodně nezapomínat topovat a dát si práci s focením, tak aby fotka výrobek podpořila.
J: Trpělivost, vytrvalost, nenechat se odradit, topovat, fotit.