Co dělá zamilovaná babička v lockdownu v jiném okrese? Správně, tvoří! 
Kdokoliv někdy pletl, háčkoval nebo šil pro malé svištíky, jistě potvrdí, že je to vesměs stejná, neli větší práce, než vytvořit dospělou variantu :) To prostě člověk dělá především z lásky, zvlášť, když si vymyslí ještě různé aplikace a výšivky..
Krásné melírované, ručně barvené merino v pastelových barvách, kterého jsem měla právě jen jedno a kousek přadene bylo jasnou volbou pro jarní svetřík. Mám ráda, když při pletení nebo háčkování zbyde naprosté minimum - což ovšem často obnáší, že sice nezbyde, ale také se mi třeba nedostává. To je i normálně problém (každá šarže trošku jiný odstín) natož u neopakovatelné, ručně barvené příze. Tak přesně do této situace jsem se tu opět dostala (nepřekvapivě)... Ale jak říkával můj tatínek, člověk může být trdlo, ale musí si umět poradit... Tak proto, kdyby někdo pátral, ty jednobarevné proužky zapracované do sedýlka svetříku :)
Zbylo mi i po sešití právě 25 cm příze . To mě velmi uspokojuje!
Naší Margot je už rok a půl, strašně to letí... A má už jasný názor i na své oblékání, takže jen tak svetřík nepadal v ůvahu a navíc mi připadal takový nedokončený. Přišla na řadu myšlenka, že by mohl rozkvést :)
Kytičky jsem uháčkovala z jednobarevného merina ve výrazných odstínech, aby vynikly a zaujaly. A aplikovat je jen vpředu? Nuda... Takže jedna hezky asymetricky dozadu - ta zajímala Makrónečku nejvíc :D Při aplikaci jsem kytičky nejen přišila, ale i dovyšila. Stejně tak jsem vyšila merino přízí i stonky.
A pak už jen hotový výrobek doručit malé majitelce a doufat, že bude mít úspěch.
Ještě jsem nezmínila jednu okolnost. Makrónečka má rodiče s vytříbeným vkusem - ovšem minimalisty :D Takže babička jim to lehce se svým bohohippies stylem, (do kterého dospěla až ve zralém věku) malinko narušuje... Ale zvládají to s nadhledem. Hlavně, že dítě je spokojené - a tentokrát i pěkně zateplené...
No a nová majitelka - má právě kloboukové období, ale svetřík má úspěch :) Uf!
Tak mohu zase vymýšlet něco nového...
