Psal se listopad roku 2010.

Už chvíli jsem pokukovala po eneregtických malůvkách jiných kreslířek a říkala si, jak tam tu energii vlastně dostanou. Hledala jsem i kurzy a bohužel naznala, že si takový kurz stejně nemohu z finančních důvodů dovolit. Vlastně jsem byla s dětmi na hranici přežití. Byly to moc těžké časy.Na prvním místě byly složenky, pak děti a moje touhy a sny byly vesmíru tak nějak jedno.
Moc jsem chtěla umět tvořit léčivé obrázky.
Jednoho večera mě přepadlo naprosté zoufalství.
Sedla jsem si ke stolu, vzala si pár kancelářských papírů a pastelky a začala čmárat. Vznikla dvě zvrhle se řechtající srdíčka. Jako by se mi zase vesmír vysmíval: Chachááááá, jo, tak Ty bys něco chtěla? Zapomeň!
A ještě se bavil na mé bolesti a zoufalství. Říká se tomu zášť. Když se někdo těší z Vašeho trápení místo toho, aby Vám podal pomocnou ruku. Viděla jsem výsměch Boha a celého vesmíru. Vzala jsem pastelky a zlostně ta srdíčka přečmárala, až jsem málem rozedřela i papír.
Čmárala jsem těmi pastelkami jako o život až do vyčerpání sil....pak začala ronit potoky slz....a...najednou....se to stalo!

Jako kdyby ze mě vedl kabel se zástrčkou a zapadl do nějaké zvláštní zásuvky s energií tam v nebi.

Začal přivádět energii zpět do mě.
Byla nádherná.
Byla uklidňující.
Byla milující.
Ta energie začala vést mou ruku. Říkala mi jakou barvu pastelky mám vzít.
Bylo to jako kdyby někdo nebo něco začalo kreslit přese mě. Jenom prostě používalo mé tělo.
Začaly vznikat úplně jiné kresby než jsem dosud u sebe byla zvyklá.

Ty kresby byly symboly a začaly ke mně postupně promlouvat.

Bylo to, jako kdyby mě přes to kreslení začal někdo vnímat.
Začal mi naslouchat.
Začal si se mnou povídat a chtěl mi ukázat i jiný pohled než jsem v prvních chvílích viděla já.
Začal mi vysvětlovat některé situace a chování lidí v mém životě. Abych pochopila i je a jejich motivaci, jejich chování.
Mé bolestné vzpomínky, smutky, křivdy.....začaly se rozpouštět. Začaly mizet a místo nich se objevoval soucit s lidmi, co mi ubližovali. Pochopení jejich motivace, jejich masek, her i strachů, jejich programů, které neměly, co dělat se mnou, ale s nimi.

Mí nejbližší mě začali považovat za blázna.
Napojila jsem se na léčivou energii zdroje a Andělů. Dokázala se propojit s podstatou duše a na záznamy jejich programů a disharmonií i u jiných lidí.
Hledala jsem dobrovolníky, kterým bych do obrázku zhmotnila energii jejich duše. Popřípadě přinesla vzkaz od jejich Anděla strážného.
Našla jsem.

Děly se nádherné věci.
Ani jeden obrázek nikdy nelhal.
Buď se zobrazily protiklady v člověku a ten obrázek je spojil do celku. Nebo přicházely léčivé motivy a textové vzkazy k nim. Byly to nádherné časy.
Do kurzů intuitivní kresby a kreslení pravou hemisférou mě tehdy lektorky nechtěly. Že to prý umím a že mají shora i zakázáno.

Hodně rychle se začaly objevovat motivy s poselstvím, u kterých bylo jasné, že ta témata řeší víc lidí. Začaly vznikat reprodukce jako transformační pomůcka.