Pro Sylvu z s-beads stačila láska pro perle a korálky, kahan a pořádné nadšení pro věc. Vinutí ji naprosto pohltilo a později následovalo foukání skla i smaltování. Jak vznikly její první korálky a jak se začlenit do tvůrčí komunity?

Řekněte nám něco o sobě. Jaká byla vaše cesta k tvoření?
Žiji se svým manželem a naším psem v podhůří Orlických hor. Mám tři syny, kteří už mají svůj vlastní dospělý život. Jako většina tvůrců na Fleru jsem se asi s potřebou něco vytvořit už narodila. Jako dítě jsem pořád něco kreslila a vyráběla, později jsem se realizovala ve tvoření se svými kluky a v šití a pletení. Asi před deseti lety jsem objevila Fler, kde mě zaujal kurz vinutí perel u Šárky Rooya. Z kurzu jsem odjížděla s párem nedokonalých korálků v dlani a vědomím, že to určitě nebylo naposled. Vinutí mě naprosto pohltilo, věnuji mu každou volnou chvíli. Proces, při kterém pod mýma rukama vznikne ze skleněné tyčky korálek, mě vlastně fascinuje doteď. Později jsem k tomu přidala ještě foukání skla a smaltování a občas si zkouším i jiné techniky.

Jakou technikou nejraději tvoříte? Proč to u vás vyhrála?
Technika, kterou nejčastěji tvořím, se nazývá vinutí perel. Název vinutá perle (pozor, perle je správně, není to perla) neboli vinutka je odvozený od způsobu výroby, kdy se nad kahanem roztaví sklo, které se pak navíjí na drát – mandrel. Vzniklý základ se zdobí a překrývá dalšími vrstvami skla a vznikají tak vinutky, z nichž každá je originál.

Sklo je tak fascinující materiál, roztavené teče jako med a během chvíle je zcela pevné jako kámen.

Vychladlé vinutky vytahuji z pece většinou ráno, do dílny se běžím nedočkavě podívat hned po probuzení. To je magický okamžik, který se mi asi nikdy neomrzí. Nejvíc mě baví solitérní vinutky a taky puntíkaté, k těm se stále vracím.

Kde čerpáte inspiraci? Vyrábíte ráda na zakázku?
Inspirace přichází často sama od sebe. Ráda kombinuji barvy, které se k sobě zdánlivě nehodí. Mám ráda pestrost a řídím se momentálními pocity, občas to nevyjde, ale většinou jsem nadšená. Některé postupy jsem se naučila na kurzech, něco najdu na internetu, na spoustu věcí si ale musím přijít sama. Chyby dělám, ale posunuje mě to dál. Výroba na zakázku je pro mě výzva, není lehké se trefit do představ někoho jiného. Někdy si na žádost zákaznice vyzkouším něco nového, a pak to využiju i ve své další tvorbě, někdy je to naopak oříšek.

Kdy a kde se vám tvoří nejlíp?
Nejlíp se mi tvoří, když mám na vinutí tu správnou náladu a dost času. Čas na vinutí si plánuji, protože nerada opouštím chladicí pec zapnutou. Začínala jsem u jídelního stolu a po přestěhování do domku mám svoji dílnu. Ale mám hromádky vinutek také v obýváku, ráda prohlížím a u toho přemýšlím, jak je dál využít. V dílničce jsem nedávno dělala velkou reorganizaci, celou jsem ji přestěhovala, aby se mi v ní líp tvořilo, abych měla potřebné věci víc po ruce, a tak teď pořád něco hledám.

Popište moment, kdy jste si uvědomila, že vaše tvorba už není „jen“ koníček.
Moje tvorba je stále „jen“ můj koníček. Mám zaměstnání, které mi umožňuje být mezi lidmi, a to mi vyhovuje. Vinutí je moje radost, ale být každý den zavřená sama v dílně u kahanu bych být asi nechtěla. Kromě vinutí jsou tu další věci okolo – focení, balení, zprávy zákazníkům, účetnictví, a když se toho sejde víc najednou, je to taková druhá směna, koníček se málem změní ze svobody a radosti v povinnost.

Co vám na vaší tvůrčí cestě nejvíce pomohlo?
V začátcích to byl určitě kurz, ze kterého jsem si sice přivezla jen pár nepříliš vyvedených vinutek, ale nadchl mě tak, že jsem v tom chtěla pokračovat. Pak jsem těch kurzů absolvovala ještě pár u italského mistra Davide Pensa, který přijel do Prahy, tam jsem se potkala s dalšími vinutkářkami, to bylo hodně přínosné a milé. Také jsem přečetla nějaké knihy o vinutí.
Samozřejmě mi pomohl Fler, díky kterému jsem zjistila, že je o mé výrobky zájem. Ve Flerklubech se účastním soutěží, které mi umožňují se zlepšovat jak v tvorbě samotných vinutek, tak i v technice jejich fotografování. Mnohdy je to výzva, která mě posouvá dál, a přidaná hodnota je, že se něco nového k danému tématu dozvím.

Na který svůj výrobek jste nejvíce pyšná a proč?
Jeden bych nevybrala. Velkou radost mám, když mi zákaznice napíše, jak se jí můj výrobek líbí, že ho ráda nosí. Do každé vinutky vkládám své soustředění, nápad, práci, každá je originál. Ale i smalt je každý kus originál, smaltování je ještě větší alchymie, protože po každém vytažení z pece smalt vypadá jinak a nikdy ne tak, jak si předem představuji. To mě na tom baví.

Když se ohlédnete zpátky za svojí kariérou, udělala byste něco jinak?
Zdá se mi, že všechno přišlo ve správný čas. Občas s rodiči žertujeme, že mě tehdy místo ekonomky měli poslat na sklářskou školu, ale dobře vím, že takhle je to lepší. Všechno je tak, jak má být.

Do kterých Fler obchůdků chodíte potěšit oko?
Fler je plný obdivuhodných tvůrců, těžko jich vybrat jen pár. V klubech tu vznikají přátelství, s některými tvůrci se znám dokonce osobně. Nechci na nikoho zapomenout, tak jich vyjmenuju jen pár, například keramika ZARIA, dřevěný obchůdek Hravokádo, snová malířka LucieVV, úžasná smaltérka majdau, u které jsem se učila smaltovat, ráda nosím šperky od Eva Pitrunová, Ramaalf, nebo LENKA BLAZA. Před Vánoci nakupuji u stephany, fotkami mě baví třeba 3 kavky, Klara Blahova, smůložerové od Ululé, dále patří mezi mé oblíbené LaTonka, Malované židličky, SVARTORN, lefpea, mám ráda papírová přání od Mandle. Stále objevuji další originální tvůrce a mrzí mě, že nemůžu upozornit na všechny.

Jak nejraději trávíte čas, když zrovna netvoříte?
Procházkami přírodou, hraním deskových a vědomostních her, na zahradě, cestováním, cvičením jógy, na kole, s přáteli. Chodím u nás na vesnici do keramického kroužku, kde se člověk s hlínou skvěle odreaguje a kde máme skvělou partu.

Kde se ve své tvůrčí dráze vidíte za rok a kde za deset let?
Rok je dlouhá doba, deset let ještě delší. Jsem spokojená s tím, jak to je, ale mám v hlavě spoustu plánů, co bych chtěla ještě dělat, pořád budu zkoušet něco nového, a to nejen ve vinutí. Těším se na to, co čas přinese.

Jakou radu byste dala začínajícím tvůrcům na Fleru?
Aby to nevzdali při prvních neúspěších a tvořili tak, aby jim tvorba samotná přinášela radost. Pak už je jen krůček k tomu, aby dělala radost i jejich zákazníkům. A aby nezapomněli, jak důležitá je dobrá fotka.