Inspirace přírodou je mezi tvůrci na Fleru poměrně obvyklá. Technika, jakou používá Dandylion, ale tak častá není. A způsob, jak se to celé stalo, už vůbec ne. Krásné jaro a příjemné čtení o něžných květinových špercích všem :)
Řekněte nám na úvod něco o sobě.
Jmenuji se Katka a jsem zamilovaná do květin a přírody vůbec. Už od malička jsem domů nosila žáby a kdejakou havěť a v létě měla spálená jenom záda, jak jsem pořád někde seděla u kdejaké louže a pozorovala, co v ní žije. Ačkoli mě pak život nasměroval jinam a vystudovala jsem novinařinu, teologii a religionistiku, nakonec jsem se k přírodě stejně vrátila – pod značkou Dandylion vyrábím šperky s opravdovými květinami. Před srdcem holt člověk daleko neuteče.
Jak jste se dostala k tvoření?
Až v dospělém věku. Když jsem v zahraničí poprvé viděla, že je možné uchovat opravdové květiny, vzplanul ve mně oheň. Do té doby jsem nevěděla, že umím být tak umanutá, perfekcionistická nebo že jsem vlastně ukázkový workoholik. Shodou okolností jsem v té době měla roupy odejít ze zaměstnání, kde ve mně vidina teplého místečka a nalajnované budoucnosti pozvolna budila hrůzu, a tak jsem do toho skočila rovnýma nohama. Od té doby se nepřestávám divit – vlastně bych nic z toho od sebe nečekala.
Věnujete se tvorbě profesionálně? Kolik času jí věnujete?
Ano, věnuji. Mám velkou radost, že mě moje vášeň živí. A věnuju jí čas veškerý, jsem nadšenec, který jede nonstop. Těším se, že v létě trošku zvolním, ale někde v koutku duše už tuším, že se mi to stejně nepovede. Už když ráno vstávám, táhne mě to do dílny – a večer většinou nevím, kdy skončit.
Řekněte nám něco o technice, kterou tvoříte. Proč to u vás vyhrála?
Vyrábím květinové šperky technikou odlévání epoxidu do forem. Vyhrála u mě, protože je čistá. Dává vyniknout květinám, kov je tu jen pro udržení šperku na těle. Je to technika náročnější, hodně technická – první rok, kdy jsem byla doma a jen se ji učila, jsem s ní dost zápasila, vymýšleli jsme spolu s mým mužem nové postupy a nářadí, dělala jsem spoustu testů. I teď, když vyrábím nový produkt, dlouho mi to trvá, ta čistě technická testovací fáze je důležitá a nedá se uspěchat.
Popište nám typický průběh tvůrčího procesu, který vede ke vzniku nového výrobku.
Musí přijít nápad. Inspirace je všude plno, vlastně bojuji spíš s nedostatkem času a klidu nápady realizovat. Musím to promyslet technicky, pak přichází na řadu zkušební výroba. Ráda si jeden produkt trochu ponosím, abych věděla, jak se chová na těle při běžném nošení i zátěžových zkouškách (takové práce na zahradě jsou na tohle úplně skvělé). Zákaznicím samozřejmě nedoporučuji se šperky okopávat brambory, nicméně sama to dělám.
Čí názor na vaši tvorbu je pro vás důležitý? Máte někoho takového?
Nejvíc asi můj. Musím být okouzlená a nadšená vždycky, když dělám něco nového. Pokud je to jen „hmm, hezké“, není to dost. A pak hlas mého muže Radka, to je má opora a obvykle první obecenstvo všeho, co udělám. Mám ráda jeho konstruktivní přístup a občas trochu nekritické nadšení. Je to báječná vzpruha.
Doporučte Fler tvůrce, které máte ráda.
Těch je hodně, promiňte vy všichni, které nezmíním. Mám moc ráda věci od sarkas, Papi Tutu, formace, ko-ra-le, Utukutu, Dmaniia, vagabondlady, v dílně mám obrázky od T E L L A, osobně se znám s moc milou MarkED – pozorovat ji při práci je velká radost.
Kdybyste měla upozornit na jeden svůj výrobek z Fleru, který by to byl a proč?
Těžká otázka. Asi pecičky s tyrkysovými kvítky tavolníku. Miluju, jak si tu optika pohrává s našimi smysly – zvětšuje jako lupa, takže jsou krásně vidět i nejmenší detaily kvítku. Zároveň jsou náušničky z každého úhlu jiné, z některých dokonce úplně čiré. Mají své neopakovatelné kouzlo.
Nosíte své výrobky, nebo jste kovářova kobyla?
Nosím je ráda. Osobně jsem spíš na drobné šperky, malé náhrdelníčky, pecky do uší a teď nové náramky jsem začala dělat vlastně hlavně pro sebe. Mám ráda, jak jsou jemné, decentní, vhodné pro běžné nošení, a přitom v sobě pořád mají TO NĚCO navíc.
Čemu se rádi věnujete ve volném čase, když netvoříte?
Před pár lety jsem se rozhodla, že by bylo krásné propojit mé milované květiny s drahými kovy a nastoupila jsem na učňovský obor zlatník – klenotník. Letos na jaře mě čekají závěrečné zkoušky, takže v tuto chvíli je to práce nebo škola – a nic mezi tím. Až tenhle kolotoč skončí, plánuji se vrátit víc ke čtení a ráda bych byla častěji na zahradě nebo v lese, jsem nadšený houbař.
Jak vypadá váš ideální den?
Tak já se zasním: Ráno vstanu brzy bez budíku, jen tak z radosti, nezhamtaná od koček. Venku svítí sluníčko a zpívá to tam. Dám si sprchu a trochu meditačního klidu u ranního čaje. Pak jdu do dílny, vyřídím maily a objednávky, sjedu na poštu a po obídku si dám kafe na zahradě. Odpoledne se pustím do experimentu s nějakou novinkou, kterou nosím v hlavě. Chvíli zbude i na to, co je zrovna potřeba – v dílně je vždycky nekonečně práce. Na svojí práci mám ráda krom jiného to, že je hodně variabilní, výroba má mnoho fází, a tak člověk pořád dělá něco jiného.
Jaké máte pracovní plány pro příští rok?
Doufám, že dodělám školu a pak bych ráda začala vyrábět šperky kombinující drahé kovy a mé milované květiny. Šperky neobvyklé, půvabné a něžné, ve kterých vynikne křehká krása přírody. Tak mi držte palce, ať to vyjde :-)
