Tak jako spousta dalších lidí, věnujících se malování na hedvábí, i já jsem nadšená z napařovacích barev na hedvábí.

Začalo to více než před rokem diskusí v klubu Hedvábí, kde je ti znalejší vychvalovali. Do té doby jsem byla přesvědčená, že mi zažehlovací barvy vyhovují protože jejich zafixování je jednoduché a nic měnit nehodlám (přeci to s těmi napařovacími určitě takový rozdíl být nemůže...). Později jsem se dozvěděla, že se „napařovačky“ dají fixovat kromě napařování také namočením do fixačního roztoku. To už mi přišlo zajímavější a tak jsem si jich pár při další objednávce materiálu pořídila (jen základní barvy, na vyzkoušení, stejně mi to určitě nepůjde fixovat a zůstanu u „zažehlovaček“...).

V prvotním nadšení jsem namalovala hned několik šál a šátků, nastudovala pár návodů v knížkách a pustila se do napařování. Zničila jsem dva šátky, při napařování se mi na ně dostala zespodu voda - asi jí bylo moc, navíc malý hrnec a kdoví co ještě. 

Moje nadšení trochu opadlo, ale pořád tu ještě byla možnost máchání ve fixačním roztoku, to jsem hned vyzkoušela na jedné šále, bohužel taky celkem neúspěšně. Šála byla flekatá a navíc i po několikátém vyprání dost pouštěla barvu.

Přestože je hedvábí malované napařovacími barvami o poznání jemnější a zářivější, skončily barvy zastrčené vzadu ve skříni, zničené hedvábí jsem věnovala jinému prodejci který ho používá jako aplikace a ve fixačním roztoku máchám batikované věci které pouští barvu. Zbylé namalované hedvábí jsem poslala k napaření do velkoobchodu kde jsem barvy koupila - nabízí totiž napařování pro své zákazníky zdarma.

 

Před Vánoci jsem ale objevila obchod, ve kterém mají celkem levně tlakové hrnce různých velikostí, nedalo mi to a „napařovačky“ mi začaly znovu vrtat hlavou... Papiňák jsem si objednala (přeci to nevzdám když některé členky hedvábného klubu běžně úspěšně napařují). A začaly další pokusy, nejprve s jednoduchými vzory, pro jistotu s batikovaným podkladem, aby se případné chyby ztratily.

 

Ze začátku to taky nebylo úplně 100%, ale chybičky jsem snad vychytala a třetí šátek byl zároveň prvním naprosto úspěšným pokusem. Pak následoval můj vůbec první pokus o napařování kravaty (také úspěšný), potom šála a druhá...

A jak že probíhá taková fixace napařováním? Odborníci se možná budou usmívat, ale po nastudování návodů, poradách v klubu a metodou pokus-omyl jsem došla k tomuto postupu:

Namalované hedvábí nechám uschnout a protože někdy používám zažehlovací kontury, tak je zažehlím.

Tady by návod končil kdyby se jednalo o zažehlovací barvy, u napařovacích ale pokračuji dál. Položím hedvábí na staré noviny a zaroluji, ruličku splácnu a udělám z ní „šneka“ který se vejde do hrnce. Svážu provázkem (dá se i slepit izolepou), aby se „šnek“ nerozmotal.

Do papiňáku naliju po dně vody a přidám trochu octa. Vložím obrácený nízký hrneček, na něj pařáček na knedlíky a soustavu vidliček (hrneček a vidličky by tam asi být nemusely, ale bojím se aby se voda k hedvábí nedostala až se začne vařit).

Položím zabalené hedvábí a přikryju obrácenou nerezovou miskou (může být i čepička z alobalu), aby na hedvábí nekapala voda která se srazí na pokličce. 

Vodu v hrnci přivedu k varu, sporák stáhnu na nejnižší teplotu a vařím 40 minut. Potom vypustím z hrnce páru, hedvábí vyndám a vyroluju. 

Druhý den vyperu, vyžehlím, vyfotím,...

...vložím na Fler a časem snad i prodám:-)

   

Velké poděkování za pomoc při hledání cesty k úspěšnému napařování patří aktivním členkám klubu Hedvábí (jmenovat nebudu, nerada bych na někoho zapomněla:-).

P.S.: Pokud jste to nezjistili, ráda bych upozornila, že některé obrázky jsou klikací a většina výrobků zatím nemá svého majitele... :-)

Jestli se Vám tento způsob fixace zdá příliš složitý, zkuste batikování v mikrovlnce.